28. prosince 2017
články o tříkrálové sbírce
Chtěla bych vyprávět příběh, který se stal během Tříkrálové sbírky v jedné vesnici v okolí Tišnova. S velkou radostí a nadšením mi jej sdělovali:
Co si pamatuji, byl to takový dům, kterému se raději všichni vyhýbali. Ne, že by samotný dům byl vzhledem horší než ostatní. Jeho šedá fasáda zapadala mezi okolní obydlí, ale pověst obyvatel domu byla už delší dobu nevalná. Říkalo se, že pán, který tam žije, se s nikým nestýká, a prý i k velkým nesnázím s ním docházelo. Raději se mu každý vyhne.
Když jsme se během Tříkrálové sbírky v naší vesnici k tomu domu blížili, chtěli jsme jen tak projít okolo a pokračovat dále. Napadlo mne ale, abychom tam zašli. Nedejme na lidské řeči, vždyť toho muže ani neznáme.
A od myšlenky nebylo daleko ke skutku. Už jsme zvonily a stáli s Tříkrálovými koledníky ve dveřích. Čekali jsme jen chvíli, než se otevřely dveře a spatřili mírně udivený pohled staršího muže.
Při písni „My tři králové jdeme k vám“ se mi zdálo, že jsem zahlédla malé perličky slz v jeho očích.
S dojetím nás pozval dál a povídá: „Už dlouho u nás nikdo z vesnice nebyl. A tak velkou poctu, že samotní Tři králové mne navštívili, jsem ještě nezažil. Vítám vás a jsem moc rád, že jste přišli.“
Třem králům se za jejich vzácnou návštěvu odměnil sladkostmi a přidal také něco do pokladničky.
A my jsme odcházeli s nádherným pocitem, že jsme Tříkrálové poselství mohli přinést do všech domů v naší vesnici.
Být velkorysí je krásné. A velkorysost je výsada králů.
Pavla Caudrová / koordinátor Tříkrálové sbírky