Tříkrálová sbírka mění životy – nejen díky pomoci nemocným a lidem v nouzi, ale i díky dobrovolnictví. Přináší setkání a přátelství, která by jinak nevznikla. Jedním z nich je příběh paní Marie a mladé dobrovolnice Kláry.
Marie byla vždy silná a samostatná žena. Syna vychovávala sama, domácnost měla na starosti a všechno, co bylo třeba, dokázala zařídit. Roky plynuly, syn odešel z domova a s přibývajícím věkem se ozývaly zdravotní potíže. Její pohyblivost se zhoršovala, až nakonec zůstala odkázaná na invalidní vozík. S tím přišla i osamělost – z bytu vycházela jen zřídka, rodina žije daleko a návštěvy byly vzácné.
Sousedka, se kterou si Marie občas vyměnila pár slov, si všimla, že tráví většinu času sama a téměř nevychází ven. Obrátila se proto na naše Dobrovolnické centrum s prosbou, zda by některý z dobrovolníků nemohl paní Marii dělat společnost.
Na první návštěvu dorazila mladá dobrovolnice Klára s naší koordinátorkou. Společně Marii vysvětlily, jak může dobrovolnictví fungovat, a probraly, co by jí udělalo radost. Bylo to setkání plné očekávání a lehkého ostychu – ale obě si hned padly do oka. Marie po krátkém váhání na návštěvy přikývla: „Zpočátku jsem si nebyla jistá, ale pak jsem si řekla, proč to nezkusit.“
Od té chvíle se začala psát nová kapitola jejího života. Další návštěvy už si Klára s Marií domlouvají samy – každý týden spolu tráví čas povídáním nebo jen tichou přítomností. Věkový rozdíl mezi nimi se ukázal jako přednost, ne překážka.
Základní péči zvládá paní Marie s pomocí pečovatelské služby, ale o její psychickou pohodu a radost ze života se stará právě Klára. Společný čas přináší úsměv, nové vzpomínky a pocit, že na světě není sama.
Z dobrovolnictví se tak zrodilo krásné přátelství, které nikdo z nás na začátku nečekal.